Apraxie: Příčiny a příznaky | MedAboutMe

Apraxie je neurologická porucha, při které člověk nemůže provádět úkony, které jsou mu známé – např. zvednout lžíci, vyčistit si zuby, správně se obout apod. Pacient přitom nemá primární poruchy hybnosti a je si vědom své chuti něco dělat. Onemocnění je charakterizováno pomalým průběhem a stálou progresí se zhoršením kvality života. Jak se tento stav vyvíjí a zda se dá vyléčit, řekneme v článku MedAboutMe.

Zažívací potíže u miminek: Co potřebuje vědět mladá matka

Průvodce mladé maminky: nejčastější žaludeční a střevní potíže u miminek do jednoho roku.

Proč se apraxie vyvíjí?

Onemocnění se objevuje při poškození různých částí mozku. Příčinou mohou být následující podmínky:

• ischemická mrtvice;
• traumatické poranění mozku;
• mozkové nádory;
• neuroinfekce.

Někdy nelze přesnou příčinu rozvoje apraxie určit.

Apraxie se obvykle vyskytuje, když jsou narušeny parietální laloky mozku – to je místo, kde se ukládají programy naučené během života. Méně často se onemocnění rozvíjí v důsledku poranění nebo jiného „rozpadu“ čelního laloku nebo částí corpus callosum.

Podle lékařské literatury může být predispozice k rozvoji onemocnění zděděna. Kandidát lékařských věd, neurolog, neurogenetik S.A. Klyushnikov a jeho spoluautoři v práci publikované v časopise Annals of Clinical and Experimental Neurology popisují rodinný případ apraxie u dvou sester. Autoři práce uvádějí, že onemocnění se přenáší autozomálně recesivně a je spojeno se selháním tvorby proteinu senataxin v důsledku mutace genu SETX na chromozomu 9q34.

Jaké typy apraxie existují?

Všichni lidé s apraxií nemohou vyřešit žádné problémy související s prováděním různých akcí. Zároveň nemají žádné poškození motoriky nebo smyslových systémů a schopnost těla provádět tyto pohyby není omezena. Jinými slovy, člověk si je vědom, že si chce např. zavázat tkaničky, nemá zlomené nebo poškozené prsty, nedochází k poruchám čití – ale prostě to neumí a svůj problém si ani neuvědomuje.

Existuje několik typů apraxie:

• Ideatorní apraxie. S touto patologií člověk nemůže pochopit účel konkrétního úkolu a při provádění složitých akcí dělá chyby. Osoba zároveň provádí každou jednotlivou složku úkolu správně, ale nemůže kombinovat své akce.

Při této formě apraxie také člověk není schopen provádět úkony v určité posloupnosti – a proto si například může obout boty dříve než ponožky. Člověk také často ztrácí znalosti o tom, k čemu jsou různé předměty potřeba – a dokáže si třeba vyčistit boty zubní pastou.

• Ideomotorická apraxie. S touto formou patologie není člověk schopen provádět některé jednoduché pohyby. Nemůže například zvednout ruku a zamávat s ní při pozdravu nebo loučení nebo správně použít známý nástroj. Přitom ví, co je potřeba a proč, ale neumí to.

U ideomotorické apraxie také vzniká pocit, že ruka nebo noha, která má vykonat nějakou akci, se stává nemotornou a zdánlivě nepotřebnou. V tomto případě není osoba schopna provést některé akce na požádání, ale dokáže rozpoznat, pokud je někdo jiný provede nesprávně.

• Koncepční apraxie. S touto formou patologie se ztrácí schopnost správně používat různé předměty. Pokud mu například dáte šroubovák, pacient trpící apraxií se s ním může pokusit psát jako perem.
• Ideokinetická apraxie. S touto patologií se ztrácí schopnost provádět jemné pohyby, především v prstech. Pacient například nemusí rozumět tomu, jak navléci jehlu.
• Konstrukční apraxie. S touto formou nemoci člověk nic nezmůže, i když má před sebou konkrétní příklad. Nemůže například překreslovat, formovat z plastelíny nebo jinak reprodukovat jakýkoli předmět. Člověk rozumí tomu, jak nakreslit kruh, vidí kruh před sebou, ale nemůže nakreslit kruh tužkou na papír.

Jak je diagnostikována nemoc?

K diagnostice onemocnění se provádějí speciálně vyvinuté testy:

• Neurologické vyšetření. Lékař vyzve pacienta, aby provedl některé známé a jednoduché pohyby – například zvednutí ruky při pozdravu, zapálení svíčky, zavázání bot, otevření zámku klíčem. Lékař v tomto případě hodnotí nejen posloupnost a správnost pohybů, ale také sílu svalů – aby vyloučil svalovou slabost jako možnou příčinu takových poruch. Člověk si například nemůže zavázat boty jen proto, že mu na to chybí síla.
• Neuropsychologické vyšetření. Pomocí speciálních testů lékař hodnotí zachování inteligence a schopnosti cílevědomé činnosti a také řečové schopnosti, náladu a další důležité aspekty.
• Neurozobrazování. Lékař posílá pacienta na CT nebo MRI, aby zjistil možné příčiny apraxie – nádory, cévní poruchy, následky zranění atd. V případě potřeby se provádějí další studie mozku.

Jaké léčby jsou k dispozici?

Účinná léčba tohoto onemocnění dosud nebyla vyvinuta. Existují léky, které dokážou zpomalit progresi apraxie, ale žádný z nich zatím nevykázal opravdu dobré výsledky.

Fyzioterapeutické metody se používají při léčbě různých forem apraxie. Neovlivňují přímo příčiny onemocnění, ale zlepšují stav. Cvičí se také ergoterapeutické metody využívající různé distrakční techniky. Jako nejlepší řešení se ale ukázalo použití různých přístrojů, kterými člověk může vzniklou závadu kompenzovat.

Apraxie je považována za chronický, nevratný stav. Prognóza bude záviset na tom, jak závažné jsou motorické změny. Bylo poznamenáno, že lidé s apraxií jsou často závislí na druhých – potřebují každý den pomoc při provádění nejjednodušších akcí. Po dlouhé době rehabilitace je však možné určité zlepšení stavu a zvýšení kvality života.